Harmonie žensko-mužského principu u vysoce citlivých a vnitřní dítě

Vnitřní dítě 🌞

Koncept vnitřního dítěte představuje nevědomý obsah naší mysli, který se formuje především v období od narození do zhruba 7 let věku, kdy je mozek dítěte ve stavu výrazně snížené mozkové frekvence (theta a delta vlny). V tomto období dítě doslova nasává realitu a vjemy ze svého okolí, aniž by je bylo schopno kriticky vyhodnocovat.

Tvoří si tak základní přesvědčení o sobě, o světě, lásce, bezpečí, hodnotě, vztazích apod.

Tyto vzorce pak fungují jako autopilot a ovlivňují naše rozhodování, vztahy, sebeobraz a schopnost být autentický – dokud je neosvítíme vědomím a neléčíme.

Kromě toho je však vnitřní dítě odrazem esence naší duše, ve které se ukrývá naše jedinečnost, autenticita, hravost, radost, vášeň, touha učit se a objevovat.

Jak poznáme, že nás a náš život ovládá zraněné vnitřní dítě?

Všude tam, kde cítíme strach se autenticky projevit, nedostatek, nutkavou potřebu, závislost, a vyžadujeme naplnění různých potřeb od druhých, protože „si to zasloužíme, máme na to právo“, tam nás ovládá naše zraněné vnitřní dítě. Tyto situace se pak v různých vztazích opakují stále dokola a vyvolávají silné emocionální reakce.

Co má zásadní vliv na uzdravení vnitřního dítěte?

Nežádoucí nevědomé programy vnitřního dítěte se obvykle vytvářejí jako reakce na nedostatek lásky, bezpečí, přijetí nebo ochrany a způsobují, že reagujeme na svět kolem nás ze stavu zraněného dítěte. Bez vědomí a uznání těchto vzorců nemůžeme dosáhnout skutečné harmonie, protože naše rozhodnutí a jednání stále podléhají těmto nevědomým potřebám.

Pozorování a uznání těchto nevědomých programů je tedy základním krokem pro uzdravení vnitřního dítěte.

Jenže abychom začali skutečně uzdravovat vnitřní dítě, musíme postupně harmonizovat ženský a mužský princip uvnitř nás, což má obrovský vliv na:

1. Pocit bezpečí a přijetí

Vnitřní dítě touží po bezpečí, přijetí a lásce. Když v sobě harmonizujeme mužský princip (ochrana, stabilita, akce) a ženský princip (péče, intuice, laskavost), vytváříme pro vnitřní dítě „ideální rodiče“ – vnitřní matku a otce, kteří se o něj dokážou postarat.

2. Léčení ran z dětství

Mnohé z našich zranění pochází z nevyváženého vztahu mezi mužskou a ženskou energií u rodičů nebo ve společnosti. Pokud si tyto principy vědomě sladíme, přepisujeme v sobě staré vzorce – vnitřní dítě se přestává bát, že bude odmítnuto nebo nepochopeno.

3. Sebevyjádření a hravost

Když je vnitřní muž (např. vnitřní „otec“) silný, ale neagresivní, a vnitřní žena (vnitřní „matka“) citlivá, ale neobětující se, dává to dítěti prostor být samo sebou. Může být kreativní, hravé, spontánní – bez obav z trestu či odsouzení.

4. Vyrovnanost a integrace

Harmonie těchto principů vede k integraci osobnosti – jsme schopni být jemní i silní, dávat i brát, tvořit i budovat. Vnitřní dítě pak není potlačováno, ale stává se součástí dospělé, celistvé bytosti.

Tato celistvost nás vede k tomu, že se stáváme více propojeni se svým vnitřním já, což nám umožňuje jednat ze své skutečné síly a autenticity. Už nejsme ovládáni strachem, nedostatkem nebo nevyřešenými emocemi, ale jednáme z místa vnitřní rovnováhy a vědomí.

Typické projevy nerovnováhy u vysoce citlivých

U vysoce citlivých se nerovnováha mužského a ženského principu projevuje často velmi hluboce, protože oni všechno cítí naplno. Vnitřní chaos nebo tlak, který by jiný člověk „přešel“, u citlivého člověka zanechává otisk.

1. Převaha ženského principu (nedostatek vnitřního otce):

• Neustálé přizpůsobování druhým, neschopnost nastavit hranice.
• Pocit, že musí všechny zachránit, naslouchat, být „hodní“.
• Vysoká míra empatie až do vyčerpání – emoční přetížení.
• Strach z konfliktu, z odmítnutí, pocit viny, i když nic neudělali „špatně“.
• Vnitřní dítě volá o pomoc, ale nikdo mu nenastaví rámec.

2. Převaha mužského principu (nedostatek vnitřní matky):

• Vysoká sebekritika, tlak na výkon, perfekcionismus.
• Odříznutí se od emocí, přestože jsou stále vnímány (což vede k vnitřnímu přetlaku).
• Vnitřní dítě je „zavřené ve sklepě“ – není dovoleno cítit bolest, zranitelnost.
• Často silná úzkost, psychosomatické projevy, přetížení nervového systému.

Často to bývá i kombinace obojího – nedostatek vnitřního otce i matky, pokud rodiče byli emočně nedostupní, přetížení či sami nezralí. V dospělosti nám pak ten „systém“ chybí a člověk nemá odkud brát vnitřní oporu. Chybí vnitřní struktura (muž) i vnitřní výživa (žena).

Výsledkem bývá úzkost, prázdnota, vnitřní chaos, chronická únava, potřeba hledat záchranu venku – partner, autority, duchovno, úniky.

Co s tím?

🌞 Rozvíjet vnitřního otce: učit se říkat „ne“, nastavovat zdravé hranice, postavit se za své vnitřní dítě, být mu oporou. Zároveň nebýt tvrdý, ale pevný.

🌞 Uzdravovat vnitřní matku: učit se pečovat o sebe s laskavostí, neobviňovat se za to, že potřebuji prostor, odpočinek, samotu.

🌞 Zvědomovat vnitřní dítě: vést s ním dialog, nechat ho mluvit, tvořit, cítit. Malování, psaní dopisů, vnitřní imaginace.

Jak se pak projevuje celistvost vysoce citlivé bytosti?

🌞 Máte vizi, ale zároveň jste zakořeněni v těle a přítomném okamžiku.
🌞 Jste citliví, ale ne zranitelní – vaše síla je ve vaší pravdivosti.
🌞 Když vás něco rozladí, neutíkáte ani nebojujete, ale zastavíte se, přijmete své emoce, vyhodnotíte situaci a jednáte.
🌞 Umíte tvořit, pečovat, cítit, ale také řídit, plánovat a nahlas se vyjádřit.
🌞 Nečekáte na povolení zvenku – váš vnitřní muž a žena vám dali svolení být sami sebou.
🌞 A hlavně – milujete své vnitřní dítě, jste plně ve spojení s ním, resp. se svou duší a dovolíte si tvořit, hrát si, bavit se, a díky tomu cítit smysl a radost ze života.

Není to o dokonalosti, ale o vztahu k sobě, ve kterém je prostor pro lidskost, růst i sílu.

S láskou, Lucie Tearé