Můj přístup k vysoké citlivosti je odlišný…

od toho, co běžně najdete na internetu či v knihách. Nedělám klasickou osvětu o vysoké citlivosti. Necítím k tomu vedení, i když to může znamenat, že to osloví méně lidí.

Protože i když se to mnohým nebude líbit, i mezi vysoce citlivými je spoustu těch, kterým vyhovuje role oběti a vysokou citlivost používají spíše k tomu, aby se v té roli ještě víc utvrdili.

Nedívám se totiž na vysoce citlivé lidi jako na „vysoce citlivé“, kteří potřebují nějaké specifické podmínky v rámci systému. Vysokou citlivost chápu jako určitou vlastnost nebo aspekt naší osobnosti, jako otevřený kanál a most, který je klíčový pro rozvoj dalších schopností, darů a talentů.

V tomhle se můj pohled poměrně shoduje s přístupem taoismu nebo řekněme obecněji východní filosofie, kde pojem vysoká citlivost jako takový úplně neexistuje ve smyslu HSP (highly sensitive person) – jak ho známe zde. A možná proto se taky projekt jmenuje Tao vysoké citlivosti a je v mnohém inspirován právě taoismem… 😊

Z pohledu taoismu se citlivost totiž chápe jako schopnost být vnímavý k toku životní energie čchi. Člověk, který má „jemnou“ nebo „průzračnou energii, je přirozeně citlivější na změny v prostředí, emoce druhých, v přírodních cyklech atd. Taoisté nepovažují citlivost za slabost, ale za znamení duchovní zralosti, pokud je vyvážená.

Citlivost je chápána jako „yinová“ povaha a je spojována s hloubkou, vnímavostí, tichostí, intuicí, emocionalitou a přijímáním. Taoismus učí, že yin i yang jsou stejně potřebné, takže cílem není citlivost ztratit či potlačit, ale obnovit a udržet rovnováhu – aby citlivost (yin) byla podporována silou a stabilitou (yang).

Ano, velkou část života jsem se snažila držet rigidní formy, přizpůsobit se a potlačovat svou citlivost, vnímání a odlišnost, abych v daném systému přežila… Často jsem se cítila slabá.

ALE ZÁROVEŇ ona citlivost byla právě tím nástrojem – kanálem, díky kterému jsem se dokázala postupně navracet sama k sobě a nacházet uvnitř sebe vše, co jsem hledala venku. A to jsem si do určité míry vždy uvědomovala.

To díky ní dokážu celý život plavat ve velkých hloubkách a neutopit se (i když jsem měla občas pocit, že se topím, když mě strhnul nějaký vír, ale nikdy jsem se nakonec neutopila, když jsem se tomu poddala :-)), objevit poklady na dně oceánu a vyplavat obohacena a silnější.

Pokud se svou citlivostí narážím venku na něco, co je pro mě výzvou, bolí mě to a vyčerpává, pak se jdu opět se svou citlivostí ponořit do hloubky, abych zregenerovala, pochopila a objevila perspektivu, která mi pomůže se s tím vypořádat.

Upřímně, pokud si uvědomíte, že tohle díky citlivosti dokážete – změníte perspektivu – a začnete to vědomě praktikovat, pak jste vyhráli, protože jste na cestě k vnitřní síle, která je nezlomná.

Tohle jsem dělala vlastně odmalička – nějakou dobu nevědomě (ve chvíli, když už to moc bolelo) a od určité doby již vědomě.

Mnoho vysoce citlivých a empatických lidí má pocit, že je tato vlastnost znevýhodňuje, zatěžuje, vyčerpává a oslabuje (i když zároveň ví, že je to mnohdy dar, ale pocit zátěže často převažuje) a hledají venku způsob a metody, jak se dostat do harmonie, jak se posílit, kompenzovat toto „znevýhodnění“, opečovat se atd., ale neuvědomují si, že to, co jim způsobuje onu „zátěž a vyčerpání“ je zároveň jejich nejlepším nástrojem pro návrat energie, skutečné síly, lehkosti, hluboký vhled a svobodu.

Právě schopnost citlivosti a vnímání je tím KLÍČEM k tomu, abychom toto v sobě dokázali nalézt. Nikoliv překážka, jak se nám společnost a systém snaží namluvit.

Vždy je ve všem podstatná změna perspektivy, protože právě ta nám otevírá dveře tam, kde máme pocit slepé uličky. Právě ta vede ke změně přístupu, myšlení, rozpoložení, energie, vibrací… A s tím se postupně mění vše.

Změna perspektivy, pochopení souvislostí a přímé pojmenování jsou hlavním nástrojem, se kterými pracuji v rámci mé tvorby a projektu Tao vysoké citlivosti.

Milá citlivá duše, pokud to s Tebou rezonuje, budu ráda za sdílení tohoto článku, děkuji. 🙂

S láskou Lucie Tearé