Západní vs. východní pojetí vysoké citlivosti

Pojďme se dnes podívat na určité srovnání, jak k vysoké citlivosti přistupuje západní a východní kultura, přičemž jednotlivé přístupy odráží hodnoty, vnímání světa a způsob života vlastní dané společnosti. Zvláštní pozici má v tomto ohledu Česká republika (potažmo Slovensko), jelikož se nachází ve středu na pomezí těchto dvou světů. K tomu se blíže dostanu později.

Rozdíl ve vnímání vysoké citlivosti mezi západní a východní kulturou spočívá především v přístupu k této vlastnosti a jejímu chápání v kontextu společnosti, filosofie a individuálního rozvoje. Pojďme se teď blíže podívat na pár klíčových rozdílů.

☯️ Vnímání vysoké citlivosti jako výzvy vs. daru

V západní kultuře je vysoká citlivost vnímána jako výzva nebo zranitelnost. Citliví lidé mohou být označováni jako „přecitlivělí“ nebo „slabí“, zejména v prostředí, které klade důraz na výkon, racionalitu a odolnost. Psychologie ji vnímá jako specifický temperament (např. koncept highly sensitive people – HSP od Elaine Aron) a zkoumá, jak ji zvládat a integrovat do běžného života.

Východní kultura považuje vysokou citlivost převážně za dar a znak duchovní hloubky. Chápe ji jako přirozenou schopnost vnímat jemné energie a propojení světa. Ve filosofiích jako taoismus nebo buddhismus je vysoká citlivost spojována se schopností intuitivního vhledu, empatie a duchovního potenciálu.

☯️ Individualismus vs. propojenost

V západní kultuře je vysoká citlivost většinou nahlížena v kontextu jedince – jak ovlivňuje jeho osobní pohodu, vztahy a pracovní výkon. Řešení se zaměřuje na individuální zvládání, např. terapie, mindfulness nebo strategie zvládání stresu.

Východní kultura vysokou citlivost vnímá jako součást propojeného celku. Vysoce citliví lidé jsou považováni za prostředníky, kteří cítí a odrážejí harmonii nebo disharmonii ve svém okolí. Zaměřuje se na rovnováhu mezi jedincem a okolím, např. skrze energetickou práci, harmonizaci s přírodou nebo meditaci.

☯️ Přístup k emocím a energetickému přetížení

V západní kultuře je přetížení emocemi a stresem obvykle řešeno psychologickými nebo behaviorálními metodami, např. zvládáním stresu, technikami seberegulace či farmakologií. Citlivost je často vnímána jako stav, který je třeba „kompenzovat“ nebo „zvládat“.

Východní kultura přetížení chápe jako nerovnováhu energií (čchi), kterou lze vyřešit harmonizací prostřednictvím cvičení (např. jóga, tchaj-ťi, čchi-kung), práce s dechem, akupunktury nebo meditace. Vysoká citlivost je spíše výzvou k práci na sobě a k lepšímu propojení s přírodními a kosmickými rytmy.

☯️ Duchovní perspektiva

V západní kultuře se duchovní aspekty vysoké citlivosti objevují spíše v new age hnutích nebo alternativních přístupech. Tyto pohledy však nejsou běžnou součástí hlavního proudu. Vysoká citlivost je méně často spojována s hlubokou duchovní cestou a více se zdůrazňuje praktický dopad na každodenní život.

Ve východní kultuře je vysoká citlivost často považována za znak duchovního pokroku nebo připravenosti na hlubší duchovní praxi. Je s ní spojována schopnost vnímat jemnohmotné roviny existence. Citliví lidé jsou vnímáni jako ti, kdo mohou snadněji pochopit duchovní principy, jako je jednotné vědomí, soucit a přirozená harmonie světa.

☯️ Techniky práce s citlivostí

Západní kultura klade důraz na praktické nástroje, jako jsou mindfulness, terapie kognitivního chování nebo budování psychické odolnosti. Hlavním cílem je přizpůsobení jedince nárokům moderní společnosti.

Východní kultura nabízí holistické přístupy, které zahrnují tělo, mysl i ducha. Techniky jako meditace, práce s energií, pohybová a dechová cvičení nebo tradiční léčebné systémy pomáhají kultivovat energii a udržovat rovnováhu. Cílem je sladění se sebou samým, přírodou a vesmírem, nikoliv přizpůsobení se vnějším tlakům.

Na závěr tohoto srovnání lze tedy říct, že západní kultura přistupuje k vysoké citlivosti převážně z psychologického a individualistického hlediska, zatímco východní kultura ji vnímá jako součást širšího propojeného systému těla, mysli a ducha. Obě perspektivy se mohou vzájemně doplňovat, přičemž západní přístupy pomáhají v každodenním zvládání a východní filosofie poskytuje hlubší duchovní a energetický rámec.

Ať už se rozhodneme pro jakékoliv techniky, filosofii, metodiku, vždy je však důležité si zvědomit, proč to děláme a čeho tím chceme dosáhnout.

Pokud do toho jdeme s pocitem, že je s námi něco špatně (kdy vysokou citlivost považujeme za svou slabinu a omezení – a nutno dodat, že s tímto přístupem se setkáváme spíše u západního pojetí) a techniky nám mají pomoct se začlenit a přizpůsobit se, abychom dostáli očekáváním a nárokům okolí a nemuseli se tak cítit hloupě kvůli svým specifickým potřebám, únavě, emocím, intuici atd., tak to se dělá dost špatně.

A tam občas bývá „nevědomý zádrhel“ a skrytá příčina toho, proč žádné techniky pořádně nefungují.

Pustit se do sebepoznání a sebekultivace z pozice toho, že má vysoká citlivost je dar, který je třeba rozvíjet, protože ukrývá obrovský potenciál, to je zcela něco jiného. Dává to úplně jinou motivaci a smysl. A hlavně, pokud se pro to rozhodneme, neděláme to proto, abychom se stali někým jiným, nýbrž pro to, abychom našli sílu a odvahu být naopak přesně tím, kým jsme.

JAKOU ROLI V TOM HRAJE POZICE A POLOHA ČESKÉ REPUBLIKY

Už dlouho mám pocit, že není náhoda, že jsem se narodila právě zde v České republice, která se nachází ve středu Evropy a zároveň tvoří most mezi západní a východní kulturou. Řekla bych, že duchovní poslání vysoce citlivých úzce souvisí s duchovním posláním našeho českého národa. Chce se mi i spekulovat, že se zde možná nachází více vysoce citlivých jedinců než kdekoliv jinde. 😊

Pro zajímavost – dle odborných odhadů tvoří vysoce citliví lidé cca 15 – 20 % světové populace. Toto číslo vychází z výzkumu americké psycholožky Elaine Aron, která zavedla koncept HSP – Highly Sensitive Persons. V ČR by to pak mohlo být cca 1,6 – 2,1 milionů lidí.

Na základě různých výkladů, které se opírají o historii, kulturu a duchovní dědictví bychom mohli duchovní poslání ČR popsat následovně:

1. Srdce Evropy – místo vyvážení

Česká republika se geograficky i kulturně nachází v samém středu Evropy. V duchovním výkladu to často symbolizuje úlohu mostu mezi Východem a Západem, mezi racionalitou a spiritualitou, mezi vědou a vírou. Mnoho duchovních učitelů vnímá ČR jako energetické srdce Evropy, které má pomáhat harmonizovat rozpory mezi různými částmi světa.

2. Národ pravdy a hledání smyslu

Od doby mistra Jana Husa přes Komenského a další se v české tradici objevuje motiv pravdy, morálky a duchovního hledání. Český národ bývá někdy nazýván „učitelem národů“ (Komenský) a nese duchovní odkaz svobody, svědomí a vnitřního růstu.

3. Zkušenost temnoty a transformace

České dějiny jsou plné okupací, ztrát a národní bolesti. Někteří duchovní učitelé tvrdí, že právě prožití hlubokých stínů (totalita, zrada, rozčarování) dává Čechům potenciál stát se národem, který pomáhá ostatním projít temnotou k uzdravení.

4. Země pohanských a esoterických kořenů

Česká krajina je opředená legendami, starými rituálními místy (např. Říp, Blaník, Tetín), a duchovní směry často vidí Česko jako zemi duchovní moudrosti, ženského principu a hlubokého vnitřního poznání.

PÁR ZAJÍMAVOSTÍ O POZICI ČR Z HLEDISKA ENERGETICKÉ KRYSTALICKÉ MŘÍŽKY ZEMĚ

V duchovních a energetických souvislostech je Česká republika často označována jako významná oblast v rámci energetické mřížky Země. Mnoho duchovních tradic a směrů připisuje naší zemi specifické role a vlastnosti:

• Praha jako duchovní centrum – Praha je jedním z hlavních bodů na světové energetické mřížce. Pražský hrad a Vyšehrad leží na důležitých „dračích žílách“ (energetických liniích), které propojují významná duchovní místa po celém světě. Karlův most je také považován za místo z významnou duchovní energií, a to díky své konstrukci podle hermetických a astrologických principů.
• Posvátná místa v ČR jsou považována za silné energetické body. Např. Milešovka je spojována s očistnou energií a propojením mezi Zemí a Vesmírem.
• Česká krajina je často vnímána jako prostor s „matriarchální energií“. Některé duchovní směry tvrdí, že oblast rezonuje s ženským principem (jinovou energií), která přináší stabilitu, klid a regeneraci. To má souviset i s bohatstvím přírodních zdrojů, minerálů a harmonickou strukturou krajiny.
• Dle některých duchovních vizí má ČR specifickou roli v probouzení kolektivního vědomí lidstva. Tato vize je spojována s myšlenkou, že tato oblast pomáhá harmonizovat energetické nerovnováhy v Evropě i na celém světě.
• Dračí linie a Ley Lines – V rámci energetické mřížky Země je ČR údajně křižovatkou několika důležitých linií. Tyto linie propojují významná duchovní místa nejen v Evropě, ale i ve světě (např. Stonehenge, pyramidy v Gíze, Machu Picchu). Důležitými body v rámci této sítě jsou např. Pražský hrad, Křivoklát, Karlštejn a Tetín.
• Dle některých duchovních výkladů byla ČR v minulosti důležitým centrem starodávné civilizace (Atlantida, Lemurie nebo předkeltské kultury), které zde zanechaly energetický otisk. Tento se projevuje v místní krajině, skalních útvarech, pramenech a posvátných místech.

Na závěr si dovolím ještě malou úvahu.

Česká republika jakožto země střední Evropy dlouhodobě oscilovala mezi vlivy Západu a Východu. Po pádu železné opony v r. 1989 se však orientovala výrazně prozápadním směrem. Dalo by se říct, že v současné době zde převažují západní vlivy, kultura a hodnoty. Tak to celý život i vnímám.

Nechci hodnotit, jestli je západní či východní kultura dobrá či špatná. Oba světy mají mnoho pozitivního, užitečného, obohacujícího a oba světy mají ve svém extrému i mnoho negativního, mám-li to vyjádřit tímto způsobem.

Rozhodně však odmalička nemám pocit, že by moje vysoká citlivost byla přijímána, chápána a plně respektována. Naopak jsem se celý život potýkala se snahou mě narvat do škatulky, abych dělala to, co se ode mě očekává a neremcala. 😊

Každopádně jsem však přesvědčena, že ČR by se neměla výrazně přiklánět nikam. Máme svou vlastní historii, kořeny, kulturu, vnímání světa, zdroj obrovského poznání a k tomu bychom se měli vrátit. S tím vším bychom se znovu měli spojit, protože v našich kořenech je naše identita a síla, naše schopnost suverenity.

Zůstat otevřeni celému světu, vzít si z něj to nejlepší, ale chránit si své kořeny, sílu a moudrost. Být neutrálním MOSTEM, který se podílí na propojování, slučování protikladů, udržování harmonie a přirozeného řádu Života.

Proto je tak důležité udržovat harmonii a přirozený řád Života, protože dlouhodobá disharmonie je destruktivní a vede k zániku. Někdy je těžké najít zlatou střední cestu. Objevit ji můžeme, když se navrátíme k sobě a k moudrosti Přírody.

S láskou, Lucie Tearé